Rozhovor: Naše sliby v oblasti růstu platů ve školství jsme v minulém období splnili. Narozdíl od současné vlády.

Pane profesore, mohl byste nejprve čtenářům říct něco o sobě?

Můj CV je vystaven veřejně na webových stránkách, tak tedy stručně: vystudoval jsem na VUT v Brně, obor samočinné počítače. Pracoval jsem jako technik, programátor a posléze i jako vedoucí výpočetního střediska. Dobrovolně jsem se vzdal „kariéry“ v IT a šel jsem učit na vysokou školu – a opět od nejnižšího stupínku (odborný asistent na Fakultě strojní), přes aktivity při založení Fakulty podnikatelské až po řízení univerzity, nejprve jako prorektor pro strategii a rozvoj a posléze 8 let jako rektor VUT. A paralelně jsem studoval na Nottingham Business School, zakládal jsem po Evropě nejrůznější manažerská studia (MBA na VUT, LLM a MPA na Masarykové univerzitě, atd.).

Dlouho jsem spolupracoval s Dominican Univerzity v Chicagu, s Technickou univerzitou v Iževsku, s několika dalšími univerzitami v Polsku, atd. Celkem jsem spoluautorem a autorem cca 12 knih, 140 nejrůznějších publikací a příspěvků na vědeckých konferencích v řadě zemí (Jordánsko, Izrael, Itálie, Španělsko, Rusko, Rakousko…).

Z „normálního“ života – mám manželku, která mi celý život velmi pomáhá a akceptuje můj život akademika. Máme dvě dospělé děti, které mají rodiny. Funguji někdy i v roli dědy pro 5 vnuků a vnuček. Život mojí ženy a můj život je spojen jednak společnou láskou k užitému umění (žena je profesionální restaurátorka v oboru kov) a také se vztahem ke zvířatům – zejména ke kočkám a k psům. Prakticky od doby, co jsme se vzali, žijí s námi psi -nejprve to byl novofundlandský pes, pak žlutá doga a další. Dnes máme leonbergra a landseera – miloučké fenečky. Moje hobby – chalupaření, sbírání hub na Vysočině, turistika, zahrada, dříve – cyklistika a plavání.

 

Jak dlouho jste vlastně aktivní v politice? Kolikáté období jste v Poslanecké sněmovně?

I život na univerzitě je spojen s akademickou politikou – prakticky od revoluce, kdy jsme založili fakultu, kde jsem děkanoval až doposud jsem žil s akademickou politikou. Na univerzitě má politika možná daleko konkrétnější výstupy než klasická politika ve společnosti. Například nutnost spolupracovat s vedením MU v době, kdy byla možnost získat z EU tzv. „tvrdé“ peníze, nás vedla k výstavbě vědeckovýzkumného střediska CEITEC. A spolupráce na mezinárodních studijních programech vás také nutí ke spolupráci se zahraničními partnery.

Ale vy se ptáte na „klasickou“ politiku, tak stručně. Prakticky od nástupu Andreje Babiše do politiky (2011) jsem se přidal k Hnutí ANO, jehož základní principy (například boj proti korupci, konkrétní aktivity, které pomohou obyčejným lidem a další) jsem s kolegy sdílel. V Parlamentu jsem třetí období jako poslanec.

Vyvíjí se podle vás úroveň a kultura v Poslanecké sněmovně správným směrem?

V tomto období se často používá metoda „vítěz bere vše“, aniž by dnešní vládnoucí slepence z nejrůznějších pidistran uvažovaly, že tato kultura se jednou otočí i proti nim. Pochopitelně tento přístup při schvalování některých návrhů vede k obstrukcím, kdy se prakticky nic neprojedná a pouze desítky hodin čekáme v zákulisí, kdy dojde k hlasování. Doufám, že koalice „doroste“ a bude více konstruktivní, protože je zde řada mimořádných a doposud se nevyskytujících problémů, které musí být zajištěny novou legislativou – pomoc uprchlíkům z Ukrajiny, konec – a možná za pár měsíců i začátek – koronavirové pandemie, mezinárodní situace v Evropě a tak dále.

Jaká jsou témata, kterým se chcete ve Sněmovně věnovat?

Dlouhodobě se věnuji problematice školství, dvě období pracuji jako člen zahraničního výboru a svoje ekonomické zkušenosti jsem využil i v rozpočtovém výboru. Školský a rozpočtový výbor je docela těsně spojen s problematikou sociálního výboru, které jsem v minulém období také věnoval pozornost (zejména práci se seniory).

Každý poslanec je členem nějakého sněmovního výboru. V jakých výborech jste aktivní vy?

Jak jsem již uvedl, jde o školský výbor (místopředseda) a zahraniční výbor (člen). Členství ve výborech vás logicky směřuje k práci v podvýborech (např. pro VŠ a vědu a výzkum), kde se „vaří“ základní legislativní „polévka“ k návrhům zákonů.

Sněmovna v minulých týdnech projednávala vládní návrh státního rozpočtu na tento rok. Jak tento návrh rozpočtu hodnotíte? Jsou tam za vás nějaká hluchá místa?

Vyjadřoval jsem se k němu veřejně a to negativně. Detailně jsem si nastudoval „kap.333 Ministerstvo školství“ návrhu státního rozpočtu. Poprvé po těch devíti létech, co jsem v Parlamentu, mi zde chybí krátkodobý a také střednědobý výhled rozvoje školství. Nejsou plněny sliby, které vládní koalice dala v oblasti navyšování platů (navíc se navýšení dotýkalo jenom pedagogů základního a středního školství. Netýkalo se to administrativních a provozních pracovníků a zcela minulo pracovníky (pedagogy i nepedagogy VŠ). Velmi rychle vytvořený rozpočet s vědomím, že jej stejně budou předělávat.

Jak hodnotíte návrh rozpočtu právě z hlediska podpory vzdělávání a vědy a výzkumu, což je dlouhodobě vaše oblast a parketa?

Už jsem víceméně odpověděl – negativně. Naše sliby v oblasti nárůstu platů byly v minulém období splněny. Koaliční sliby zatím plněny nejsou a jsou orientovány pouze na učitelské platy. Vysoké školy nechávají zcela bokem. Žádný nárůst neinvestičních prostředků (zjednodušeně řečeno – provozních) není uvažován ani v pedagogice a ani ve výzkumu. Přitom máme „jistotu“ min 11% inflace (což přinese nárůst nákladů na dopravu, na energie, na provoz školy, atd.).

Co podle vás aktuálně chybí českému školství a v čem naopak vyniká? Jak vnímáte úroveň kvality výuky na základních, středních i vysokých školách?

Zjednodušeně řečeno – chybí peníze, ale nejenom. Budou-li finance pro slušné mzdy mladých začínajících učitelů středních a základních škol, pak zůstanou kvalitní mladí učitelé na škole. Možná, že nedostatek učitelů v některých oborech (zejména v IT, v technických a přírodovědeckých vědách) bude „sanován“ pedagogy a učitelkami, kteří uprchli z Ukrajiny. Problémem kvality českého vzdělávacího systému se zabývám více než 10-15 let. Dokonce jsem řídil jeden velký výzkumný projekt, který byl navázán na život VŠ. Ke kvalitě výuky základních a středních škol se nebudu vyjadřovat, zde vycházím z informací a výročních zpráv České školní inspekce. Určitě covid přinesl řadu „překvapení“, která nepřinesla podstatné zvýšení kvality.

O to více je proto potřeba ocenit práci učitelů a učitelek základního a středního školství, kteří formou on-line výuky museli plnohodnotně učit jejich studenty a žáky. V řadě případů, i když se to z počátku epidemie zdálo nemožné, se výuka podařila. Zde byla velmi důležitá také podpora ministerstva školství, které zajistilo doučování i v průběhu letních měsíců.

Na vysoké škole, kde jsem v covidové době přednášel, se domnívám, že rozhodně toto období nepřineslo zvýšení kvality. Naopak – problémy, které se řešily normálně v 1.ročnících, se přesunuly do dalších ročníků. Samozřejmě lze najít i některé plusové jevy – zavedení online výuky (což může být doplněk klasické výuky, ale ne hlavní nástroj výuky). Opět vidím, že na zvýšení kvality univerzitního školství mohou v budoucnu pozitivně působit uprchlíci z Ukrajiny, ať již ve funkci učitelů, popř. i v roli posluchačů.

Na úroveň stavu školství by měla dohlížet také Česká školní inspekce. Jak vnímáte její roli a hodnotíte její působení?

Výroční zprávy ČŠI považuji za objektivní materiál, popisující detailně život na základních a středních školách. Řadu závěrů, které jsou zde uvedeny, jsem přijal za své.

Velkým tématem posledních let jsou v Česku maturity a jejich rozvolňování, respektive snižování nároků na studenty. Je to podle vás správná cesta?

Jsem konzervativní člověk. Mnohokráte jsem veřejně vystoupil proti tzv. nepovinné matematice při maturitních zkouškách a proti dalším experimentům, které neokomunisté z řad tzv. pirátů chtěli uskutečnit. Na rozdíl od jejich nadšení a přesvědčení mám několik desítek let zkušeností a nezbývá doufat, že dříve „vyhoří“ (jako např. tzv. Zelení), než prosadí svoje experimenty na dětech či posluchačích.

A poslední otázka na závěr – jak hodnotíte působení nového ministra školství Petra Gazdíka?

Na nějaké seriózní hodnocení práce pana ministra a celého ministerstva školství je příliš brzy, část „Programového prohlášení vlády“, která je věnována školství, vědě a výzkumu, je zpracována velmi vágně a neurčitě. Už dnes by mohl pan ministr říci, že má splněno. Ale oceňuji jeho ochotu komunikovat a diskutovat. To mi koncem minulého období u bývalého ministra školství chybělo.