Je to vůbec možné? (reakce na útok mačetou na učilišti v Praze)

Podle informací policie dnes na jedné ze středních škol v Praze útočil student s mačetou, který bohužel smrtelně zranil učitele. Chtěl bych vyjádřit svoji hlubokou soustrast rodině pana učitele, který byl smrtelně zraněn při výkonu povolání, které mu zřejmě bylo celoživotním posláním. Hluboce soucítím s pedagogickým sborem školy a také s mladými posluchači školy, kteří se musí vzpamatovat z tohoto brutálního činu a pokračovat v přípravě na své budoucí povolání.

To, co jsme znali z novin o konfliktech mezi studenty a učiteli na amerických středních a vysokých škol, je nyní i zde u nás. Samozřejmě policie neuvolnila všechny informace, útočníka zřejmě ještě vyslýchají, ale každého napadne řada otázek, na které nejsou určitě jednoduché odpovědi.

Dva roky covidu a s tím spojené relativní izolace studentů a učitelů se mohla projevit v tomto zkratovitém jednání studenta. Byla/je komunikace mezi učiteli a žáky v postkovidovém období dostatečná? Chyby v komunikaci mezi studentem a učitelem se (doufám) neprojevují takovým extrémním způsobem, ale je vše v pořádku? Zejména například u maturitních ročníků, kde je tlak (zejména) na studenty ale také i na učitele enormní? A podmínky pro přípravu na maturitu se určitě lišily od situace před epidemií kovidu. Vzpomeňme též situace, kdy po neúspěšné státní závěrečné zkoušce jedné fakulty student spáchal veřejně sebevraždu?

Dnešní válečná situace na Ukrajině a její dopady na českou společnost také nepřispívají k vnitřnímu klidu studentů a každý se s tímto problémem srovná po svém. Role psychologů, asistentů pedagogů, pracovníků pedagogicko-psychologických poraden a jejich těsnější zapojení do pedagogického procesu základních a středních škol, která byla mnohokráte diskutována v případě schvalování tzv. školského zákona, po této extrémní situaci zřejmě ještě vzroste.

Je zřejmé, že se tímto aktuální tématem bude široká pedagogická veřejnost velmi zabývat. Očekávám, že jako členové školského výboru Parlamentu budeme tuto problematiku také řešit. Očekávám zároveň, že budeme diskutovat o vnitřní situaci na školách, o širší a systémové pomoci psychologů, asistentů pedagogů a dalších pracovníků školy do procesu začleňování problémových studentů do školního kolektivu. Měli bychom také více využívat i další nástroje inkluze, na které byly v minulých letech uvolněny stovky milionů korun.

Závěrem bych chtěl znovu zdůraznit, že v pedagogickém procesu neexistují jednoduchá řešení v oblasti komunikace (nebo, bohužel, i nekomunikace) studenta s učitelem. Tento vztah student – učitel je silně individuální a jedinečný na každé škole. Aby byla zajištěna korektnost tohoto vztahu, je nutné, aby ředitel měl mít na škole k dispozici asistenty pedagogů, psychologů a další odborníky.