Brněnské výstaviště musí přežít

Může to přijít tiše a plíživě, a než si to uvědomíme, Česko přijde o své rodinné stříbro, které mu dělá celosvětově dobré jméno. Pro Brno by byla tato ztráta ještě větší. Pokud to totiž vedení města umožní, mírně kousavý vtip o tom, že je moravská metropole pouhou zatáčkou mezi Prahou a Vídní, se stane realitou. Řeč je o boji o přežití brněnských veletrhů, jež při boji s koronavirem nesmí padnout, jak se tomu stalo u brněnské motocyklové Velké ceny.

V první řadě je nutné říct, že nebýt pandemie, výstaviště by se dále se svými veletržními a společenskými akcemi utěšeně rozvíjelo a pro svého majitele, jímž je město Brno, by bylo i nadále výkladní skříní, stejně jako vila Tugendhat, hrad Špilberk nebo četná vědecká pracoviště ve městě. Nicméně loni na jaře přišel covid-19, který přinesl omezení pohybu osob a zrušení veletržních akcí, za nimiž do města míří tisíce lidí z celého světa.

Na obranu vedení výstaviště je nutné poznamenat, že manažersky zareagovalo bleskově a správně. Zavedlo mnoho úsporných opatření, včetně těch bolestivých, při nichž se rozloučilo se třetinou zaměstnanců. Navíc se stalo tím, že v jeho pavilonu G2 vznikla nejprve záložní nemocnice pro pacienty s koronavirem a pak největší očkovací centrum v zemi, i jedním ze symbolů toho, že Česko má dost odhodlaných srdcí, chytrých hlav a ochotných dobrovolníků přikládajících ruce k dílu na to, aby pandemii zvládlo. Teď ale potřebuje pomoc brněnské výstaviště, a to ihned. K záchraně výstaviště musí všechny zainteresované vyburcovat Brno.

Developerští vlci totiž čekají na chvíli, kdy se na krizí oslabený areál budou moci vrhnout, rozervat jej na kusy a ohlodat až na kost. Zatím se ekonomická krize v souvislosti s výstavištěm řeší prodejem nepotřebných nemovitostí v tomto unikátním areálu. Jako první přišel na řadu delší čas nevyužitý a památkově chráněný pavilon Umprum. Výstaviště získá peníze, zacelí finanční díru ve svém rozpočtu. Pokud bude krize ve výstavnictví kvůli koronaviru pokračovat, tak se prodá další a pak další a další objekt? Toto je velmi špatná cesta, po níž není dobré jít. Na jejím konci totiž může zbýt v majetku města jen pár budov, které budou již jen ubohým a omšelým odleskem někdejší brněnské veletržní slávy.

Ostatně architekti a urbanisté již důrazně varovali před porcováním výstavnického medvěda. Moc dobře totiž vědí, že developeři nebudou mít s výstavištěm sebemenší slitování. Bez mrknutí oka jej přemění na další z obytných zón, na oblast s dalšími kancelářemi či sklady.

Jde o český průmysl a ekonomiku

Řešení není jednoduché. Boj o přežití výstaviště bude složitý, ale má smysl, a především šanci na úspěch. Je to majitel komplexu, tedy město, kdo musí nyní jasně prohlásit, že „Brno si své výstaviště nedá!“. Musí přizvat k hledání receptu na přežití Jihomoravský kraj i stát. Pomoci mohou chytrá řešení, s nimiž nejednou překvapila akademická i podnikatelská obec. Lze vyjednávat o pronájmech nebo dočasné přeměně veletržních hal na sklady. Je to Brno, kdo musí vyzvat politiky, aby v této záležitosti zapomněli na stranické týmy, za něž kopou, protože tím, že se postaví za výstaviště, postaví se za český průmysl a ekonomiku. Bitva o výstaviště totiž zdaleka není jen nějakou lokální záležitostí.

Každý učitel, který v době koronaviru u obrazovky svého počítače pomyslně metá kotrmelce a dělá vše možné i nemožné, aby svého žáka na dálku alespoň něco naučil, dobře ví, že teprve návratem do lavic se situace vrátí do normálu. Obchodníci jsou na tom podobně. Moc dobře vědí, že ani nejlepší 3D počítačové simulace a online prezentace nemohou nahradit ono klasické setkání vývojářů, prodejců a nákupčích u nového stroje, zařízení, technologie, potraviny, prostě produktu na klasickém veletržním stánku. Již dnes je proto jasné, že veletržní akce budou obnoveny, a možná je s ohledem na to, jak moc jsou nyní okleštěny, čeká ještě větší rozkvět, než si jsme schopni v současné době představit.

Ikonou brněnského výstaviště je strojírenský veletrh, který se pravidelně konal od roku 1959. Přestál i pro Československo bouřlivý rok 1968, kdy se uskutečnil jen s menším zpožděním. Loni se ale jeho 62. ročník neuskutečnil. Zachování veletrhů v nezměněné podobě však zdaleka není jen v zájmu strojařů, ale také módních návrhářů, zemědělců, a to včetně chovatelů dobytka, producentů piva, vývojářů počítačových her, firem zabývajících se ochranou životního prostředí, farmaceutů, zbrojařů, ocelářů, elektrotechniků anebo třeba nábytkářů.

Brněnské výstaviště je branou k novým kontraktům, k rozvoji českých firem i ekonomiky, k finanční prosperitě a celkově k rozvoji společnosti. Jeho záchrana není možným řešením, ale naprostou nutností…

Vyšlo v Lidových novinách